Z „nechce se mi“ k hrdému pracovníkovi

Mladý student Jakub z chebské praktické školy je živoucím důkazem, že s tou správnou podporou lze překonat strach z neznáma i fyzické limity. Dnes je přezdíván „bourákem Tranzitního programu“ a svým pracovním nasazením motivuje ostatní.

Od nejistoty k sebevědomí

Začátky přitom nebyly jednoduché. Když Kuba vstupoval do Tranzitního programu, o práci neměl velký zájem. Nebyla to však jen obyčejná lenost – pod povrchem se skrýval strach z neúspěchu a obavy z neznámého prostředí. Díky trpělivé spolupráci konzultantů z Rytmusu, školy a rodiny se však podařilo bariéry do světa práce prolomit.

Kuba postupně získal sebevědomí a začal jasněji formulovat, co by v životě chtěl dokázat. Klíčovým faktorem byl přístup paní učitelky Doškové a bezvýhradná podpora rodiny, která mu důvěřovala a vytvořila bezpečné zázemí pro první kroky na otevřený pracovní trh.

Pestrá cesta napříč obory

Díky Tranzitnímu programu si Kuba vyzkoušel širokou škálu profesí, které mu pomohly najít vlastní směr. Jeho pracovní životopis se začal plnit zajímavými štacemi:

  • Železářství Majka a Zahradnictví Serbe
  • Zákulisí Západočeského divadla v Chebu
  • Provoz v Penny Marketu
  • Zkušenosti u Hasičského sboru a v prodejně Moto Cheb

Praxe probíhaly obvykle jednou týdně místo školního vyučování a trvaly přibližně tři měsíce. Každá z nich posunula Kubu o kus dál – nejen v pracovních dovednostech, ale i v osobním růstu.

„Mami, teď jsem v práci!“

Nejvýraznější stopu na Jakubovi zanechala praxe v Penny Marketu. Právě zde dokázal, že i potíže s jemnou a hrubou motorikou lze s pevnou vůlí zvládnout. Stal se téměř samostatným pracovníkem, který svou roli bere s naprostou vážností.

Jeho pracovní konzultantka Jana s úsměvem vzpomíná na moment, který Kubovu proměnu vystihuje nejlépe:

Během praxe trval na tom, aby ho maminka, která se na něj přišla podívat, neoslovovala jménem a dělala, že ho nezná. Chtěl být vnímán jako profesionál, ne jako dítě pod dohledem.Jana Janů, konzultantka v Tranzitním programu

Budoucnost plná samostatnosti

Kubův pokrok se nezastavil u bran obchodů. Jeho samostatnost se přelila i do běžného života – zatímco dříve se v Chebu bez doprovodu neobešel, dnes se po městě pohybuje zcela suverénně.

Příběh Jakuba je přesně tím cílem, o který Tranzitní program usiluje: proměnit počáteční strach v touhu pracovat a žít plnohodnotný, nezávislý život. Kuba svou budoucnost vidí v práci, a jde si za ní s nevídaným nasazením.

Další inspirativní příběhy z Tranzitního programu

 

Sdílejte na: