Někdy se spolupráce s člověkem se zdravotním postižením vydaří a máme z ní takovou radost, že se o ni chceme podělit. Příběh Jaroslava patří mezi ty, které by rozhodně neměly zapadnout, ale naopak by se měly stát inspirací pro rodiny lidí se zdravotním postižením a orgány, které mají v otázce svéprávnosti rozhodovací pravomoc.
Bylo nebylo…nebo raději jinak. Přibližně před rokem se na nás obrátili kolegové z Jedličkova ústavu a z Dětského centra Chocerady s prosbou. Pracovali s dospívajícím Jaroslavem na přechodu do dospělého života a zaujala je možnost využít smlouvy o nápomoci.
Situace člověka s mentálním postižením nebo duševní poruchou totiž nemusí být nutně řešena omezením svéprávnosti. Občanský zákoník v současné době nabízí k jeho podpoře a ochraně více nástrojů. Smlouva o nápomoci je jedním z nich. V jejím rámci pomáhá činit důležitá rozhodnutí soudem schválený podpůrce.
Od začátku jsme věděli, že Jaroslavův život byl složitý a v současnosti mu pomáhá hodně lidí. Domluvili jsme se na společném setkání, kam Jaroslav přizval ty, které chtěl do svého rozhodování zapojit. Sešlo se nás tolik, že bychom zvládli sestavit fotbalový tým.
Zpočátku jsme procházeli všechna pro a proti obou možných nástrojů: nápomoci i opatrovnictví. Bylo jasné, že Jaroslav chce o svém životě rozhodovat a byla by škoda jeho chuť a dovednosti v tomto směru brzdit tím, že by za něho rozhodoval někdo jiný. Zároveň si ale dobře uvědomoval, že spoustu věcí ještě nezná a v některých situacích správně neodhadne možné následky svých rozhodnutí. Ochota nechat si poradit a to, že má kolem sebe spolehlivé a ochotné lidi, vedly k rozhodnutí pracovat na smlouvě o nápomoci.
Postupně jsme dali dohromady informace od těch, kdo Jaroslava podporují celý život, nebo jeho velkou část. Prošli jsme společně s ním různé oblasti, ve kterých se bude setkávat s právním jednáním, a hledali možná rizika.
Jednání bylo někdy složité, ale nakonec jsme došli k pětici podpůrců, kteří by ve smlouvě figurovali. Vedle DC Chocerady, kde Jaroslav vyrostl a který považuje za svůj domov, se zapojili lidé z okruhu Jedličkova ústavu. Sestavu doplnili dva Jaroslavovi nejbližší kamarádi a rádci. Vedle podpůrců figuruje jako další pojistka ještě správkyně části majetku. Je jí Jaroslavova maminka, která tak pokračuje v tom, co pro něho dělala dříve.
Dlouho jsme nastavovali podobu smlouvy a vzájemné spolupráce podpůrců tak, aby se na nic podstatného nezapomnělo a aby smlouva odpovídala tomu, co chce Jaroslav, ale i tomu, co je důležité pro jeho podpůrce. Zároveň jsme museli být úsporní a stále hlídat, aby tomu co sepisujeme, rozuměli všichni stejně a dobře.
Nakonec jsme hotovou smlouvu a návrh na její schválení předložili soudu. Pečlivě jsme popsali Járovu situaci a důvody, proč by právě v jeho případě měla být řešením smlouva o nápomoci. Také jsme detailně představili jednotlivé podpůrce, smlouvu o správě a všechny detaily navrženého uspořádání. Soud ocenil pečlivost a důkladnost přípravy a dal nám za pravdu – smlouva byla schválena a Jára je tak už v další životní etapě se vším všudy.
Sdílejte na: