Filip navštěvoval Praktickou školu Ibsenka v Brně a teď už má prázdniny. Úplně volno ale ještě nemá. Ponechává si brigádu v drogerii DM, kam jednou za týden chodí doplňovat zboží. Praxi mu pomohl najít konzultant Martin z brněnského Tranzitního programu. O programu, Filipovi a spolupráci s Rytmusem nám povídají učitelky Markéta Sedláková a Petra Havránková a Filipova maminka.
„Pro žáky je Tranzitní program klíčový, protože jim umožňuje opustit bublinu školního prostředí, ukázat a zdokonalovat své dovednosti v reálném pracovním procesu,” popisuje program Petra Havránková, jedna z jeho učitelek.
Filipova maminka o Tranzitním programu slyšela na úvodní schůzce a rozhodla se syna přihlásit. Chtěla, aby se rozvíjel a nestagnoval. Přála si, aby s Filipem pracoval někdo jiný, kdo s ním bude zkoušet nové věci, na které sama už neměla sílu ani odvahu. Věřila, že na každého člověka, se kterým Filip spolupracuje, bude reagovat jinak.
Klíčem k úspěchu je individuální přístup
Cílem Tranzitního programu je, aby si studenti středních speciálních škol zkusili co nejvíc různorodých praxí, a měli tak zkušenosti, podle kterých nasměrují svou pracovní kariéru. U Filipa byl ale přístup k Tranzitnímu programu jiný. Učitelky si brzy uvědomily, že Filip potřebuje delší čas na adaptaci a sžití s lidmi i prostředím. Proto se spolu s rodiči a konzultantem Martinem dohodli, že pro něj bude nejlepší udržovat stejné prostředí a neměnit činnosti.
Příprava na docházku na praxi mimo školu byla důkladná. Konzultant Martin nejprve navštívil Filipa ve škole, v jeho bezpečném a známém prostředí. Škola mu nechala prostor si na Martina zvyknout, než ho ze školy doprovodil do pracovního prostředí v centru Brna.
Důsledná komunikace mezi školou, Rytmusem a rodiči je v tomto případě naprosto nezbytná. Díky ní se podařilo Filipa, pro kterého jsou změny těžko přijatelné, seznámit s prací na prodejně. Filipova maminka byla velmi spokojená, když viděla, jak si její syn sednul s Martinem – jak se díky němu uvolnil a byl veselejší.
„Filip se díky Tranzitnímu programu naučil fungovat i mimo školní prostředí a s novými lidmi, což dříve neznal. Vytvořil si režim a naučil se cestovat s někým jiným, což bylo důležité vzhledem k jeho specifickému chování a dřívějším krizovým situacím,” dodává učitelka Markéta Sedláková.
Při zhodnocení přínosu Tranzitního programu maminka i paní učitelky u Filipa sledují velké pokroky. „Zdravým lidem se to může jevit jako maličkosti. U Filipa je to ale vždy úplně něco úžasného,“ popisuje jeho maminka.
Pocit důležitosti a viditelného výsledku
Učitelky popisují, jak se Filip v práci výrazně zlepšil, když si vymyslel vlastní, jednodušší systém ukládání zboží. Tento pokrok se projevil i doma, kde si Filip začal důkladně uspořádávat věci, například potraviny ve skříňkách. Směje se maminka a dodává, že Filipova hlava začala „myslet jinak“. Začal si některé činnosti zjednodušovat a osamostatňovat se v nich. Filipova maminka také zjistila, že ačkoliv její syn v dětství kolektiv rád neměl, nyní bez něj nemůže být a lidi okolo sebe potřebuje.
Učitelky také na Filipovi sledují pokroky v neverbální komunikaci a v pocitu důležitosti. Filip s neznámými lidmi nemluví a je mírně otočený zády. Nicméně na praxi postupně natrénoval oční kontakt a třeba taky klidné podání čipových hodinek místo rychlého a únikového jednání.
„Viditelně na něj působilo i to, že dostával úkoly, které dělají běžní zaměstnanci, což mu dodávalo pocit důležitosti a viditelného výsledku,” zakončuje Filipova maminka.
Tranzitní program je pro Filipa a podobné studenty nepostradatelnou příležitostí k rozvoji dovedností a získání sebedůvěry pro život mimo školní lavice. Úspěch programu spočívá v individualizovaném přístupu a silné komunikaci mezi školou, rodinou a podpůrnými organizacemi. Základem je neúnavná snaha pomoci každému studentovi najít jeho vlastní místo a smysl v životě.
Sdílejte na: