Puťák 2021 aneb tradiční putování s Tranzitem

Konec srpna se u nás v Tranzitním programu každoročně nese ve znamení putování. Letos tomu nebylo výjimkou a po dobré zkušenosti z let minulých jsme letos vyrazili opět směrem na jihozápad, do Srbska.
 
Nejdříve jsme se ale jako vždy, den předem sešli v kanceláři Rytmusu, kde jsme si celou cestu společně prošli na mapě, naplánovali, domluvili se na společném jídle a též si ho šli do místního obchodu obstarat. Ve čtvrtek ráno už nám nic nebránilo v tom, abychom nasedli na vlak a cobydup kochající se krajinou z okénka kupéčka, se za půl hodiny ocitli ve městě Beroun.
Na naší cílové stanici nás přivítalo ne zrovna vlídné počasí, ale my jsme se jako správní putovníci nezalekli vlka nic! Vyrazili jsme po loukách a lesích směrem k malebné vesnici Tetín, kterou jsme si prohlédli ze zdejší vyhlídky. Stoly a lavice nám zde příhodně posloužily pro náš první oběd. S nacpaným břichem, ale zase o to lehčími krosnami, jsme pokračovali přes les. V něm jsme si vyšlápli největší krpál naší cesty a k překvapení nás samotných, jsme ho zdolali tempem rychlejším než rychlým! Poté nám zbývalo už jen sejít kopec z druhé strany a zanedlouho jsme si to štrádovali po hlavní silnici v obci Srbsko. U mostu přes Berounku jsme ještě osvěžili svá vyprahlá hrdla v místní „nádražce“ a vítězoslavně dokráčeli do kempu.
 
Po ubytování v týpí, nás pár statečných vyrazilo do lesa na dříví. Snahu jsme projevili dá se říct, značnou, ale na celovečerní táborák by to i tak nevystačilo. Za pár peněz nás tak zachránil pytel suchého dřeva z rukou majitele kempu.
Počasí se stále drželo a my už hladoví jsme se s vervou nám vlastní, pustili do opékání špekáčků. Vůně opečeného masa se ideálně doplňovala se zpěvem, za doprovodu ukulele Jany a oranžovo žlutého plápolání ohýnku. Nastal čas jít spát.
 
Druhý den ráno jsme po snídani zabalili vše, co jsme si večer před tím v týpí vybalili a vyrazili podél břehu Berounky do nedalekého vápencového lomu Alcatraz. Lom to byl vskutku zajímavý a to až tak, že jsme si v něm museli dát oběd. Co vám budeme povídat. Mělo to atmosféru! Po jídle bylo našim již posledním cílem vlakové nádraží v Srbsku, do kterého nás po cestě ještě na poslední chvíli zastihl déšť. Celkový zážitek z letošního puťáku nám to však nijak nezkazilo! A jak řekl cestou do Prahy ve vlaku Victor: „Pokud nebude příští rok pršet, pojedu znova.“

Jak jsme putovali v roce 2019?
Putování s Tranzitem v roce 2018

Sdílejte na: