Povedlo se nám vypravit a rozjet nový vlak Podpory samostatného bydlení ze stanice Praha, zatím se třemi pasažéry, kteří si chtějí žít a bydlet po svém, starat se o sebe a mít život, co nejvíc ve svých rukách.
Stejně jako Don Quijote de la Mancha jsme se i v roce 2015 neohroženě vydávali na cestu předávat takový způsob vnímání jinakosti, který umožňuje všem vyskočit na koně, hledat nové cesty i neprobádané krajiny, a snít o krásné Dulcinee a stejně jako Don Quijote jsme se potkali se skvělými kreativními pedagogy, studenty, rodiči, kteří inkluzívní vzdělávání považují za smysluplné, ale i s těmi, kteří z toho mají strach. V Osobní asistenci je od roku 2015 nová a zkušená kolegyně Jana, je to fajn! Na vydařeném letošním výjezdu se povedlo vymyslet nový facilitační nástroj „Pět prstů“, který spočívá v tom, že se do nakresleného obrysu ruky vpisují ke každému prstu dle jeho symboliky nápady a asociace, které souvisejí s řešeným tématem. Janě B. se podařilo překonat strach a mluvit o tom, co děláme v podporovaném zaměstnávání anglicky i déle než hodinu, absolvovat jednání s úřady s úsměvem na tváři a týmu se podařilo vyjednat pracovní pozici v jednom z nejexkluzivnějších hotelů v Praze.
Další vzrušující rok s Rytmusem, tentokrát v Osobní asistenci si užívala Jana L, s osobními asistenty mj. odhalovala přínos a užitečnost Profilů na jednu stránku. V Tranzitním programu jich bylo pět a teď jsou čtyři, kolegyně Eliška šla do světa a oni čtyři zbyli. Nové Katčino motto zní: Toto jsem ještě nikdy nedělala, to mi jistě půjde. Pavle se zdá, že se hodně společně vymýšlelo, že jsme „udali“ naše zástupce do různých komisí, přijali jsme různá projektová pozvání, dost jsme se přičinili o vytvoření nového webu Nadačního fondu, kterému se říká Národní fronta, aby hned všem nebylo jasné, o co jde. Byli jsme součástí přesunu z hor do údolí, ženy z Domova pro osoby se zdravotním postižením Mariánská se letos přestěhovaly do svých bytů ve městech. Přechodovou, nebo-li tranzitní část Rytmusu posílila jedna maskulinní jednotka David.
Pro Martina jel rok 2015 pracovně v zajetých kolejích, za to v mimopracovním životě se mu událo spoustu změn, ta největší a nejhezčí je, že se mu a jeho ženě v červnu narodila dcera Ema, která je zcela objektivně řečeno to nejroztomilejší miminko pod sluncem, a aby toho nebylo málo, dalším jeho úspěchem je dokončení magisterského studia na UK obor Řízení a supervize v sociálních a zdravotních organizacích. Jedna úspěšná kapka v moři v jednání se soudy v navrácení svéprávnosti, paní 83 let se dočkala. V médiích nás „tahali“ jen párkrát, protože nerozumí tomu, že my to s tou inkluzí myslíme dobře a vážně a děláme pro to všechno, co umíme.
Nikdo v týmu Tranzitního programu už není vegetarián. Slávka měla to štěstí, že mohla být u toho, když dva lidé využívající službu Podpora samostatného bydlení spojili své životy sňatkem, má radost z toho, že jsme všichni, jak lidé, kteří využívají podporu, tak i my, kteří ji poskytujeme, mohli prostě prožívat radosti, starosti i všechny obyčejné každodennosti, tak, jak je život přinášel. Studentů do Tranzitního programu opět přibylo, do služby jich nastoupilo dalších 5.
V tomto roce našla v Rytmusu Kamila super práci, která ji baví, je užitečná a která ji naplňuje. Nejlepší a zároveň nejvíce obávanou akcí v roce 2015 byla pro Míšu H. cesta do Lisabonu na konferenci EUSE, kde poprvé v životě prezentovala před 50ti lidmi v angličtině a také viděla krásné Portugalské hlavní město. Zdeňka říká, že Rytmus je taková velká rodina a že je ráda, že je v ní, a taky, že tuze ráda běhá v kanceláři ke dveřím otevřít, to když někdo zazvoní.
Díky Rytmusu mohla být Zuzka u životní změny osmi žen odstěhovaných z ústavu do samostatného bydlení, ženy s ní sdílely své radosti a starosti a během 10ti měsíců se měnily z nerozhodných a ustrašených v samostatné dámy, které mají vlastní názor a zvládnou čím dál více věcí bez podpory. V kanceláři Tranzitního programu přibyly popsané flipcharty s nápady a úkoly.
Markéta má radost z toho, že úspěšně ukončila spolupráci s 2 již osamostatněnými lidmi v Podporovaném zaměstnávání a taky, že navázala spolupráci s velkou firmou, kde se vytvořily 2 pozice pro lidi s postižením, v osobním životě vyzdvihuje to, že překonala soužití s kocourem a psem, a to s oběma zároveň. V Tranzitním programu jsme posílili terénní složku naší práce na úkor té ambulantní, což některé kolegy dovedlo k mylnému přesvědčení, že se flákáme a poctivou sociální práci sabotujeme; nenechte se zmást, opak je pravdou!
Sdílejte na: