Čtyřiadvacetiletá Alana se už od útlého věku cítila vyloučená. Neměla zrovna moc přátel ani vysoké sebevědomí a po dokončení školy ji sužovaly obavy. Co teď? To se mělo změnit ve chvíli, kdy jí sociální pracovnice pomohla se zapojením do projektu, který jí nakonec změnil život – do sousedské sítě v jejím rodném Motherwellu.
Všichni máme potenciál
Skotský projekt Neighbourhood Networks (česky sousedské sítě) pomáhá lidem jako Alana už od roku 2001. Nesnaží se suplovat sociální služby, ale naopak hledat přirozenou (a tedy neplacenou a neregulovanou) podporu v místě, kde lidé žijí. V sousedstvích. Alana se tak díky místní komunitní pracovnici za několik let fungování sítě zvládla včlenit do společenství sousedů a sousedek, naučit se spoustu nových věcí a propojit se s lidmi, kteří mohou v životě narážet na podobné těžkosti. Dnes u sebe doma pořádá komunitní večeře a pravidelně vyráží na bowling i karaoke. Dobrovolničí také v místní školce a díky novým kompetencím a vyššímu sebevědomí zvládá cestovat, samostatně žít, a ještě pečovat o mladší sestru.
Dává mi to důvod vstát z postele a jít z domu. Sousedská síť je pro mě důležitá, hraje v mém životě velkou roli.
Právě podobný koncept letos spustil Rytmus pro čtyři pražská sousedství. Sousedské sítě v Nuslích, Modřanech, Košířích a Strašnicích propojují lidi s různými specifickými potřebami mezi sebou i s dalšími místními spolky a skupinami.
Staví na základním předpokladu – že každý člověk má silné stránky a zájmy, které může rozvíjet a kterými může pomoct ostatním. Ať už jde o pomoc s nákupem, s větším úklidem bytu nebo naplánováním a organizaci společného výletu. Lidé mají také možnost se od sebe navzájem učit. Někdo zvládá používat online kalendář, další zná spoustu receptů, jiný toho ví spoustu o historii anebo zná dobře Šárecké údolí.
První krůčky českých sítí
Český pilot Sousedských sítí zatím běží pár měsíců, místní komunitní pracovnice ale už teď vidí jeho potenciál i konkrétní posuny členů a členek jednotlivých sítí. Lidé díky nim blíž poznávají místa, kde žijí. Obrážejí blešáky, koncerty i grilovačky. A taky zkouší nové věci od lezení přes plavání po výlety mimo Prahu. A hlavně: aktivně se zapojují do péče o veřejný prostor. Už teď tak můžete zavítat do nově založené komunitní zahrádky, zpotit se v běžeckém klubu nebo obdivovat čerstvě zasazené květiny na několika ulicích. V rozjezdu je také autorská výstava nebo pravidelné dobrovolničení v místním domově seniorů a seniorek.
říká Jitka
Můžeme si jen představovat, co všechno se povede ne za několik měsíců, ale za pár let společné práce. A co teprve, pokud bude komunitní pracovník nebo pracovnice fungovat v každém českém sousedství? Ze Skotska víme, že dopady jsou nedozírné. Členové a členky jsou díky zapojení v síti sebevědomější a často schopni začít samostatně bydlet, cestovat nebo fungovat bez placené sociální služby. Péče totiž není jen o formálních institucích a profesionální podpoře. Je hlavně o vztazích a pocitu, že máme čím přispívat a že někam patříme. Všichni.
Sdílejte na: