„Prostředkem samostatného žití je pracovní uplatnění,” myslí si Soňa Chaloupková, ředitelka ústavního zařízení Zámeček Střelice. Má radost, když lidé s postižením pracují, protože jenom tak poznají nové lidi a můžou na sebe být pyšní. „Díky spolupráci s komunitními službami máme více příležitostí poznat klienty v nových situacích, jak rozhodují sami za sebe,“ popisuje propojení s organizacemi, které podle ní mění životy všem.
Stojíme u otevřené brány ústavu, to je velká změna. S jakými reakcemi se setkáváte?
Otevření brány je jeden z transformačních kroků ve velkokapacitním zařízení ústavního typu, kterým Zámeček Střelice je. To byl jeden z mých prvních počinů tady, když jsem nastoupila 2. září. 8. září jsme bránu slavnostně otevřeli. Rozumím reálné obavě o klienty, protože tady máme klienty s poruchou vývoje intelektu a s přidruženým dalším postižením. Mnozí z nich svoji vůlí nedokáží určit, jestli mohou jít ven nebo kam jdou. Zavřená brána ale znamená nesvobodu pro klienty. Nejsme zařízení detenčního typu, nejsme věznice. Každý z našich klientů má právo na svobodnou volbu, na svobodný pohyb a je jenom naší záležitostí, jak se s tím vypořádáme.
Součástí života je i pracovní uplatnění
Co si myslíte o propojení s komunitními službami? Například s Podporou zaměstnávání.
Žít v komunitě znamená podílet se na ní, žít samostatně. A prostředkem samostatného žití je pracovní uplatnění.
Co všechno práce lidem přináší?
Pracovní uplatnění neznamená jenom vydělávání peněz, ale vůbec to, že do práce dojedu, musím ráno vstát, nachystat se. Musím počítat s tím, že můj den má nějaký harmonogram, že jsou v něm povinnosti, že se v té práci potkám s jinými lidmi. V práci se s lidmi zase můžete bavit o jiných věcech. Můžou si tam zvýšit okruh přátel, který jim třeba chybí a který zase pomůže zvýšit komunikační a praktické dovednosti. Takže bereme to po mnoha liniích, nejen po pragmatické, ale i finanční, praktické a společenské.
A právě proto je spolupráce s komunitními službami potřebná?
Nedokážeme si představit transformaci bez toho, že bychom nespolupracovali právě s někým zaměřeným na službu, která se toho zaměstnávání týká. Ať už by to bylo Podporované zaměstnávání nebo uplatnění na chráněném trhu práce. Bez toho by transformace neměla vůbec žádný smysl. Pokud je jejím cílem „znormalizovat” život, tak u těch, u kterých to jde, samozřejmě, když odhlédnu od nějakých zdravotních rizik, tak je součástí života i pracovní uplatnění.
Když jsem sem přišla, tak ti, kteří pracovali, byli v chráněném pracovním prostředí. Nikdo tady nebyl ve službě Podporovaného zaměstnávání na otevřeném trhu práce. Dvakrát týdně přijelo ráno auto, nasadilo asi pět šest klientů, jeli do firmy, která poskytuje chráněné pracovní prostředí, a na oběd je zase přivezli. A pak máme pět klientů, kteří mají dohodu o provedení práce tady v areálu Zámečku. Lepší, než sedět na pokoji a houpat nohama, je jít zametat nebo shrabovat listí do zahrady, ale jste pořád v areálu ústavu. Nevede to k ničemu vyššímu.
Příležitost poznat lidi a zmapovat jejich individuální potřeby
V brněnské pobočce Rytmusu nyní využívají Podporované zaměstnávání tři lidé. Přináší to pro zaměstnance Zámečku zátěž, práci navíc?
Není to pro nás vůbec žádná zátěž. Je to jedině radost. Bereme to jako příležitost a podporu klientů. Vítáme to všemi deseti. Nevidím z naší strany žádné překážky. Absolutně vůbec.
Lidé do práce sice nejezdí sami, ale pro nás to opravdu vůbec neznamená zátěž. Naopak je to pro nás příležitost zmapovat individuální potřeby.
Doporučila byste službu Podporované zaměstnávání i do jiných ústavů?
Rozhodně. Nejde vůbec o to, že je Zámeček Střelice na začátku transformace. Doporučila bych to všude. I tam, kde už částečná transformace do komunitních služeb nastala. Kromě pracovního uplatnění samotného, když se to podaří na otevřeném trhu práce, je to i skvělý způsob poznávání daného člověka.
To bych vůbec nečekala.
Pro nás to přineslo tolik informací. Třeba u jednoho klienta, když jsme s ním cestovali, tak jsme zjistili, že zná v Brně veškeré zastávky, protože tam dříve žil. A pro ně je to taky velká změna. U těch, kteří jsou schopni nám dát zpětnou vazbu, je jednoznačně vidět, že jsou pyšní na to, že se učí ucházet o zaměstnání. Najednou o tom mluví, mají další významné téma, které třeba u nich rozvine v kognitivních schopnostech něco dalšího. To je strašně důležité. Umí o sobě začít uvažovat jinak. Najednou rozhodují víc sami za sebe.
Tak to je skvělé.
Naši klienti to berou strašně pozitivně. Jsme tady s nimi každý den celý den a oni se několikrát za den přijdou zeptat, kdy zase bude schůzka v Rytmusu. To je taky strašně důležité. Je to opakování toho, co mě čeká, co jsem prožil, co si na to musím připravit. Sejdeme se v tolik a tolik hodin. Chodit do práce znamená přemýšlet, jak tam dojedu, jestli mám třeba s sebou svačinu nebo oběd. A až skončím, jestli půjdu nakoupit a tak dále.
Sdílejte na: