Anne Fee je desetiletá holčička z Nizozemska a o lidské rozmanitosti ví své. Je jednou z obyvatelek velkého Domu snů, kde společně se svou rodinou pečují o 8 lidí s mentálním hendikepem. Je to jeden z Thomasových domů, kde lidé žijí společně v rodinném prostředí a jsou součástí místní komunity.
Film uvedl Člověk v tísni v rámci lidskoprávního festivalu Jeden svět v roce 2016. Dům plný snů spolu s dalšími filmy slouží školám jako výukový materiál. Míša Antalíková z Rytmusu se podílela na vytváření informačního textu do výuky, který je psaný formou otázek a odpovědí, které učitele a jejich žáky k filmu a k tématu lidí s postižením napadají.
Učitelé mohou film i materiál k výuce získat zdarma na webu programu Jeden svět na školách. Najdou tu i dalších 219 filmů a lekcí do výuky k tématům jako je životní prostředí, moderní dějiny a další.
Ukázka informačního textu k filmu Dům plný snů
Jak je možné, že si hrdinové filmu uvědomují svůj hendikep?
Hrdinové z „domu snů“ mají zkušenost s tím, že je někdo přijímá takové, jací jsou. Lidé kolem nich hledají a vidí jejich dobré vlastnosti a dovednosti. Všimli jste si, co o sobě říkají? „Já jsem Bob a jsem básničkář.“ „Já jsem Oliver a vyznám se v legu.“ Anne Fee ve filmu se spolubydlícími otevřeně mluví o tom, co je zajímá, vnímá je jako kohokoli jiného, bez ohledu na jejich hendikep. Pohladí někomu ruku, zeptá se Boba, co napsal, dělá si z něj legraci, že se chce líbit nějaké holce. Nekritizuje, nehodnotí. Lidé s mentálním postižením mají úplně stejné sny, bolesti, radosti a touhy jako my všichni. Také je důležité, že se s nimi otevřeně mluví o jejich postižení. Ptá se: „Jak ti můžu pomoct?“ Jedině tak každý člověk (i člověk s mentálním postižením) bude sám o sobě vědět, v čem je dobrý a v čem naopak potřebuje podporu. Anne přesně ví, jak lidé v jejich domě reagují. Předvádí, co dělá jeden z nich, když má radost. Klidně řekne, že je to divné, ale mluví o tom otevřeně – prostě to tak je. Zná je, oni dobře znají ji a taky tím pádem dobře znají sebe.
Proč hrdiny filmu rozladí i drobnosti, které nám nevadí?
Lidem s mentálním postižením se také někdy říká lidé s potížemi v učení. To vyjadřuje přesněji jejich problém – hůře a pomaleji se učí nové věci, nová pravidla, novou trasu, novou práci nebo porozumět neznámému člověku. Jejich postižení bývá totiž v různých oblastech: špatně vnímají prostor nebo čas, trpí mnohdy špatnou koordinací pohybu, nové věci si osvojují pomalu nebo rychle zapomínají, neumí uplatnit v praxi to, co znají, jsou snadněji unavení, neudrží dlouho pozornost. Často trpí nerozhodností, nedostatkem vůle, neschopností zahájit činnost. Mentální postižení je typické narušením řeči a komunikačních dovedností. Možná tohle všechno dohromady způsobuje jejich nejistotu a citovou nevyrovnanost. Snadněji na nějakou nepohodu nebo úzkost či neporozumění reagují emočně neadekvátně, třeba i agresivitou – zaměřenou na okolí či sebe. To ale neznamená, že by nemohli většině věcí kolem nás v běžném životě porozumět. Potřebují podporu v tom, aby věcem porozuměli. Je třeba s nimi jednat otevřeně, jednoduše, ale s respektem k jejich osobnosti.
Sdílejte na: