Jana pochází z Přibyslavi na Vysočině, kde vystudovala základní školu. Vedla zde skupinu dětí v rámci aktivit Červeného kříže. Postupně se stala i pomocnou vedoucí na letních příměstských táborech Červeného kříže pro děti. Už tehdy se rozhodla, že by ráda svou kariéru zaměřila na práci s dětmi. Proto si vybrala obor Pečovatelství, který vystudovala na střední speciální škole v Brně. Mimo to ještě zvládla vystudovat další dva obory. Práce s dětmi se ale vzdát nechtěla.
„Chci pracovat s dětmi“
Její první pracovní zkušenost byla v Technickém muzeu v Brně. Hlídala exponáty a zapisovala události do formuláře. Práce na směny ale Janě nevyhovovala a ani ji nebavila. Po měsíci spolupráci s muzeem ukončili, což byl pro Janu krok dopředu, za který byla ráda. Bydlela v té době v chráněném bydlení, kde ji sociální pracovnice nasměrovala na naši pobočku v Brně. Janino přání bylo jasné: „chci pracovat s dětmi, dopoledne na 4 hodiny“.
Dočasná práce
S pracovním konzultantem Pavlem vytipovali dvě brněnské školky a jednu základní školu. Jana ze začátku na pohovorech neuspěla, peníze na náklady na bydlení v Brně ale potřebovala. Společně s Pavlem našli dočasnou práci v McDonaldu na poloviční úvazek. Jana pracovala na lobby. Zametala, utírala stoly, třídila odpad, doplňovala toaletní papír na toaletách. Zároveň si díky této příležitosti ověřila, že zvládne docházet do práce bez problémů denně na 4 hodiny a že zvládne fyzicky poměrně náročnou práci. Tím získala po 10 měsících finanční zajištění a nabyla větší sebevědomí a odhodlání znovu zkusit najít vysněnou práci, kde by mohla pracovat s dětmi.
Úsilí se vyplácí
Jana si po celou dobu hledání práce pečlivě vedla tabulku oslovených zaměstnavatelů. S konzultantem Pavlem tak měli přehled, kam se ozvali, kam plánují jít na pohovor, jak to dopadlo apod. Tabulka čítala téměř 100 zaměstnavatelů, z toho jich Jana s Pavlem oslovili přesně 95. Poslední inzerát na internetu, který Jana našla, byl ze školy Zdislava. Žádné jiné možnosti v tabulce už neměla. Byl květen a Jana šla v doprovodu s Pavlem na pohovor. A dopadlo to dobře. Nastoupila na pozici provozní pracovnice/uklízečka.
Paní ředitelka se s Janou domluvila na náplni práce a nabídla ji dokonce obědy za velmi příznivou cenu. Jana říká: „paní ředitelka na mě nespěchala a zadávala mi práci postupně. Byla se mnou velmi spokojená a na hodnotící schůzce mě pochválila a ocenila mou snahu.“ Kolektiv školky Janu mezi sebe ihned přijal. V květnu, ihned po nástupu, Janu obdarovali na její jmeniny i na její narozeniny. Jana věděla, že je na správném místě.
Janě postupně prodloužili smlouvu, zvýšili mzdu a rozšířili pracovní náplň. Nyní dělá provozní práce – vytírá, utírá prach, třídí odpad, rozváží svačinkový vozík, chystá lehátka na spaní a pomáhá s dětmi, když například potřebují asistenci u oblékání a vysvlékání.