Model přechodu k inkluzivnímu vzdělávání představuje alternativu současné organizace základního školství jednoho malého českého města.
Ve městě v současné době zároveň působí 4 běžné základní školy a jedna škola speciální. Stavy žáků a tříd zachycují stav na počátku školního roku 2012/2013.
Smyslem tohoto příkladu je ukázat, jak by to vypadalo, kdyby místní speciální škola byla z nějakého důvodu uzavřena a žáci s postižením by nastoupili do svých spádových škol. Kolik by kde přibylo žáků a jaké by byly jejich potřeby? Jaké další personální zdroje by školy potřebovaly, aby dokázaly tyto potřeby naplnit? A kolik by to všechno stálo?