V Tranzitním programu pomáháme studentům praktických škol získávat první pracovní zkušenosti a rozvíjet sociální dovednosti prostřednictvím praxí na běžném trhu práce. Někteří poskytovatelé praxí či budoucí zaměstnavatelé vyžadují potvrzení o zdravotní způsobilosti práci vykonávat. S vyřízením lékařského posudku nabízíme studentům podporu.
Štěpán – poradce a asistent doprovázel tři mladé lidi, kterým pomohl zdravotní prohlídku absolvovat a potvrzení u lékařů vyřídit. Vždy šlo spíše o formalitu a prohlídky u lékařů byly rychle vyřízeny. Jeho zkušenost byla vždy podobná.
Návštěvy probíhaly jako „na běžícím pásu“ a nebylo příliš času na povídání a vysvětlování podrobností. Lékaři se většinou automaticky obraceli na Štěpána, místo toho, aby komunikovali přímo se studenty. Ve všech třech případech se setkal s tím, že navštívení lékaři neměli zkušenost s poskytováním péče lidem s mentálním postižením.
Jak to dopadlo?
Návštěvy u všech tří lékařů ve výsledku vedly k získání potvrzení. To je na věci pozitivní. Ponechme nyní stranou, že vystavený dokument někdy lékaři předávali přímo Štěpánovi a nikoli člověku, který si pro něj přišel. Na rovnocenném a respektujícím přístupu ze strany lékařů k lidem s mentálním postižením je ještě stále co vylepšovat.
Mladí lidé s mentálním postižením jsou leckdy zvyklí, že za ně mluví a rozhodují jiní. Tranzitní program pro ně bývá první možností se informovaně a samostatně rozhodovat a to nejen u volby praxe, ale i v oblastech, které s tím souvisejí.
Jaká je naše role poradců v Tranzitním programu?
- Pomáháme studentům s přípravou na návštěvu u lékaře, s vyjasněním toho, co člověka čeká, na co se lékař může ptát, a s čím a jak můžeme během návštěvy pomoci.
- Pomáháme objednat termín, doprovázíme člověka na místo a pomáháme s orientací v areálu či budově.
- Vyjasňujeme naši roli, kdo jsme a proč člověka doprovázíme, že za něho nejsme zodpovědní, a nejsme ani pečovatelé, nýbrž v roli podpůrce (průvodce, asistenta či poradce).
- Pomáháme s ujasněním, porozuměním a formulací odpovědí. Například v tom, kam jde člověk na praxi a jaké činnosti bude vykonávat. Případně můžeme podpořit lékaře v jasnější formulaci dotazů nebo předávání informací.
- Poskytujeme pomoc při vyplňování formulářů.
- Někdy s člověkem „pouze jsme“. Pro pocit opory a jistoty, že se na nás může obrátit, když je bezradný a s něčím si neví rady.
Jak podporujeme lékaře?
- Představíme se a vysvětlíme svou roli podpůrce.
- Upozorňujeme na to, že s člověkem pečlivě praxe volíme a vytipováváme konkrétní činností, na které člověk stačí. Zjišťujeme rizika, která na praxi mohou nastat, a zaměstnavatelům pomáháme nastavit podmínky pro praxe studentům „na míru“.
- Vyzýváme lékaře, aby se obraceli přímo na člověka. Vstupujeme do situace v případě, kdy je potřeba dojít vzájemného porozumění, nebo když nás o pomoc člověk sám požádá.
- Dáváme osobní příklad tím, že s člověkem s postižením jednáme s respektem a trpělivostí. Nejednáme a nemluvíme za člověka.
- Doporučujeme mluvit a jednat srozumitelně, bez použití složitých slov. Nechávat prostor na vysvětlení v případě, že je třeba cokoliv objasnit a ověřovat si porozumění. Upozorňujeme na to, že v žádném případě nerozhodujeme za člověka.
Článek vznikl jako součást projektu „Zdraví“, na kterém pracují sebeobhájci a pracovníci Rytmusu, jejichž záměrem je, aby lidé s mentálním postižením lépe porozuměli tématům zdraví, nemocí a prevence. Zároveň se snaží usnadnit zdravotnickému personálu komunikaci s lidmi s postižením.