Adam využívá v Rytmusu službu Podpora samostatného bydlení. Doprovázím ho s pohmožděnou rukou na ambulanci Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Ruku má oteklou, možná zlomenou. V areálu se neorientuje, hledám ambulanci a míříme k ní. Tady je pomoc z mé strany, coby sociální pracovnice poskytující doprovod, nezbytná. Zdravotnický personál, který Adama přijímá, mluví rychle, spěchá na odpovědi, působí vyčerpaně a další pacienti čekají…
Příjemné to není ani pro Adama, situaci ani konverzaci nerozumí, potřeboval by zpomalit a dostat víc času. Raději si vše, co bylo řečeno, v klidu ještě jednou opakujeme. A už čekáme ve frontě, pomáhám zachovat klid a trpělivost, než přijde na řadu.
Ve chvíli, kdy si Adama „přebírá“ lékař, je už vše v pořádku. Přímo od něho se dozvídá důvody své návštěvy. Společně pak vysvětlujeme, proč jsem přítomna i já. Lékař vše vyslechne a dále mluví přímo s Adamem, neočekává, že budu tlumočit. To oceňuji. I to, že mluví pomalu, jasně a srozumitelně. Adama se doptává a ověřuje si, zda mu porozuměl. Posílá ho na rentgen. A tady se opět zapojuji já a pomáhám najít místnost, předat správné papíry, vrátit se zpět a počkat na rozbor výsledku. Lékař opět dává srozumitelné a jasné informace o zdravotním stavu a doporučuje, jak o ruku pečovat. Nespěchá a je milý. I Adam je klidný a působí spokojeně.
- Celkově potřebují pomoci v porozumění informacím, potřebují také dostat jasné a stručné informace.
- Někdy využijí i pomoc s formulováním toho, co potřebují, co je trápí.
Co by pomohlo ze strany zdravotníků?
- Mluvit pomalu a dát člověkovi víc času,
- mluvit jednoduše, nepoužívat odborné termíny,
- umožnit přítomnost doprovodu,
- klást jednoduché otázky a ověřovat si, zda člověk porozuměl.
Z důvodu anonymity bylo změněno jméno hlavního protagonisty.